Jak fungují naše modely

Očekávané góly (xG) říkají, jak nebezpečná byla střela. Každá střela, kterou soupeř nezblokoval, dostane šanci na gól podle toho, odkud a jak šla a co jí předcházelo. Model se to naučil ze statisíců střel a desítek tisíc gólů z posledních sezón NHL.

Součet xG týmu v zápase říká, kolik gólů by z takových šancí dal průměrný tým. Kdo dlouhodobě vytváří víc šancí, než pouští, je silný tým, i když mu zrovna nepadají. Proto stojí xG v základu skoro všech dalších modelů.

Střely do prázdné branky a trestná střílení mají vlastní průměr z dat.

Model odhadne, kolik gólů dá každý tým v základní hrací době. Z toho vychází šance na výhru, na prodloužení, nejpravděpodobnější výsledky, handicapy i počet gólů v zápase.

Nejvíc rozhoduje síla týmů: kolik šancí si tým vytváří a kolik jich pouští soupeř. K tomu přidáváme pravděpodobného brankáře soupeře, sestavy (kdo chybí), přesilovky, domácí prostředí a únavu z programu. Před zápasem bereme ohlášené brankáře a lajny, takže se předpověď během dne může změnit.

Síla týmu je směs loňské a aktuální sezóny. Na začátku sezóny stojí víc na loňsku, které stahujeme k průměru ligy (soupisky se mění), s každým zápasem převažuje aktuální sezóna a novější zápasy mají větší váhu. Kolik váhy čemu dát, jsme nehádali, vybrali jsme to zpětným testem na historických zápasech. Model se každé ráno po nočních zápasech přetrénuje.

Remíz po 60 minutách je víc, než by odpovídalo náhodě, protože za vyrovnaného stavu týmy hrají opatrněji. Model s tím počítá.

Vycházíme z předpovědi před zápasem: kolik gólů každý tým za 60 minut nejspíš dá. Góly pak padají náhodně a jejich rychlost se mění podle stavu zápasu. Šanci přepočítáme po každém gólu a trestu i s ubíhajícím časem.

Kdo vede, brání, kdo prohrává, riskuje a v závěru odvolá brankáře, takže gólů padá víc na obou stranách. Favorit, který prohrává, obvykle přidá víc, než by odpovídalo předpovědi. Za nerozhodného stavu počítáme s prodloužením a nájezdy, v play-off se hraje do gólu.

Třetiny počítá stejný model průběhu jako šanci během zápasu. Zápas projdeme od začátku po krátkých úsecích a pro každou třetinu dostaneme pravděpodobnost každého skóre. Třetí třetina tak ví, jak mohly dopadnout první dvě: kdo vede, brání, kdo prohrává, tlačí.

Kolik gólů ve třetině padne, vychází z očekávaných gólů celého zápasu. Nejméně gólů obvykle padá v první třetině, nejvíc ve třetí.

Kolik gólů tým dá, předpovídá model výsledku. Každý gól týmu pak připadne některému hráči podle toho, jak velký podíl na gólech a bodech týmu obvykle má. Šance hráče tak reaguje i na soupeře: proti slabé obraně a slabšímu brankáři roste celé sestavě.

Podíly počítáme pro sestavu, která nejspíš nastoupí (ohlášené lajny a zranění, jinak poslední zápas). Když chybí hvězda, ostatní dostanou víc. Hráči s málo zápasy se stahují k průměru své pozice a novější zápasy mají větší váhu.

Počítáme gól, dva a víc gólů, kanadský bod, dva a tři body, asistenci i první gól zápasu, do rozhodnutí i jen za základní dobu.

Model odhaduje střely na bránu každého týmu v základní době. Výchozí bod je současná úroveň ligy (střel v posledních sezónách ubývá), k ní přidává sílu týmů: kolik střel tým vytváří a kolik jich soupeř pouští, sestavy, přesilovky, program a domácí prostředí.

Počítá i s halou: zapisovatelé v některých halách napočítají střel víc, jinde méně. Střely obou týmů spolu souvisí (kdo má puk, střílí, prohrávající tlačí), proto kdo koho přestřílí a handicapy počítáme pro oba týmy najednou.

Kolik střel tým vystřílí, předpovídá model střel. Hráč z nich dostane podíl podle toho, kolik střel týmu obvykle bere. Kdo hodně střílí proti týmu, který střely pouští, má šanci na víc.

Podíl počítáme z pokusů o střelu (i zblokovaných a mimo bránu), ze střel v posledních zápasech a z role v týmu (čas na ledě, přesilovky). Když v sestavě chybí střelec, ostatní dostanou víc. Počet střel hráče hodně kolísá a model s tím počítá.

Kolik zákroků brankář udělá, záleží hlavně na tom, kolik střel na něj soupeř vyšle. Ty bereme z modelu střel. Každá střela skončí gólem, nebo zákrokem, podle síly útoku soupeře a kvality brankáře.

Zápas simulujeme střelu po střele. Brankáře po špatném začátku střídají, takže s každým obdrženým gólem roste šance, že zápas nedochytá. Šance platí, když brankář zápas začne.

Trestné minuty jsou nevyzpytatelné: většinou jich padne pár, ale jedna bitka nebo osobní trest přidá deset a víc. Proto je skládáme z typů trestů a každý má vlastní model: menší tresty, bitky, osobní tresty a vzácné větší tresty.

Rozhodčí zveřejní NHL v den zápasu, do té doby počítáme s průměrným. Tresty obou týmů spolu souvisí: přísný rozhodčí nebo vyhrocený zápas je zvedne oběma.

Zbytek sezóny odehrajeme v simulaci desettisíckrát. Každý zápas dopadne podle modelu výsledku (síla týmů, brankáři, sestavy, program), tabulku seřadíme podle pravidel NHL a play-off rozlosujeme a dohrajeme podle nasazení.

Sílu týmů neznáme přesně a během sezóny se mění (zranění, přestupy, forma), proto v každé simulaci dostane tým trochu jinou sílu. Bez toho by šance byly příliš sebejisté. Kolik nejistoty přidat, jsme vybrali zpětným testem na minulých sezónách.